Blouznění

10. listopadu 2012 v 12:14 | Elandorn |  POEZIE
První zástupce mojí poezie! Hurá!
Jedná se jednu z básniček z takového naštvaného a pobouřeného cyklu jehož název vysvětluje vcelku stručně a jasně, o čem se v něm píše. Jmenuje se "Můj věk". Ale není to myšleno jako věk ve smyslu roků a let, které jsem strávila na tomto světě (ačkoli to s tím také má určitou svoji souvislost, protože stále se řadím do skupiny těch mladých rozčílenýh hlasů dnešní doby), ale především jde právě o ni, o naši dobu.
Takže na vysvětlení, je to tedy "Můj věk" ve smyslu "moje doba", která má svá krásná pozitiva, které si samozřejmě uvědomuji (člověk pořád může říct svůj názor, ženy mají možnost chodit do práce a lidé tu ještě stále neumírají hlady), ale tento cyklus pojednává bohužel spíše o jejích negativech, o tom, co mě na dnešní době štve a z čeho je mi někdy příšerně úzko...
Myslím, že spousta lidí cítí, že s dnešní dobou není něco v pořádku, ale nejspíš nedokáží tak přesně určit, co to je. Nebo se toho možná obávají a nechtějí si to ani nijak v hlavě formulovat, protože se já mám strach, že viníky jsme všichni. Ovšem předtím, než s tím začnete něco dělat, musíte si to samozřejmě uvědomit. Nejhorší je snažit se opravit něco, u čeho vlastně ani dobře nevíte, co je špatně. Když to pak zjistíte, je to sice práce a námaha, ale konečně to má pozitivní výhled do budoucna, že by se to jednou, po strastiplné cestě plné odříkání (které si naše společnost velice nerada pouští k tělu), mohlo podařit. Bude nejspíš potřeba i notná dávka pokory (přijde mi, že dnešní člověk už skoro netuší, co to slovo znamená), ale nakonec by se vám, pokud bude shůry dáno (a ono bude, když budete chtít), zadaří a vy dojdete do okouzlujícího, čistého a vítězného cíle.
A tady si tedy můžete přečíst můj pohled na to všechno, zabalený do poezie. Třeba si pak budete moct i lépe vydefinovat ten Váš pohled. A cesta pak bude snažší. Byla bych moc ráda. :)
Takže příjemné počtění (ačkoli to je vzhledem k tématu nelehý úkol) a ať se dostaví ty správné myšlenky! :)

Blouznění

Hebké rty dam a sněhová oční víčka
Koček z obrázků
Se sklání nad maličkou postýlkou
Kde něžně dříme unavený Den
Který už necítí nic
Než jen sirovodík a plyn

Svět se zbláznil a čas
Ten už nemá žádnou váhu
Proč taky?
Máme všechno, co jsme si přáli
Saze, pot, krev a lhostejnost

Necítím smutek
A nebojím se noci
Vždyť ta jediná ještě umí hrát
Na violu a lidské struny

Nezdá se mi svět
Blouzní a komíhá se
Ze stany na stranu
Jakoby už dávno přebral
Ale stále neměl dost

Necítím strach
Jen nahořklou příchuť řas
A cihlu na hrudi
Hrubou těžkou křehkou a světskou
Tak
Jako každý z nás

A přece se točí
I když poněkud zastaraleji
V taktu promoklých houslí
A čas
Se bojí zastavit protože
Už na něj máme všechny páky
Účty přece nelžou
Zvláště když se dostatečně brzy
Spálí na drobné obláčky páry

Nějak se mi nezdá ten Den
Je malátný a blouzní
Ale ty křehké rty
Paniček se nezdají
Protože se nebojí nadále
Usmívat v rytmu zbitého klavíru tak
Jako by bylo všechno
V naprostém pořádku

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 12. listopadu 2012 v 22:01 | Reagovat

Až ty básničky vydáš, chci si je koupit a nechat podepsat. A pak to budu ukazovat svým dětem.=D

2 Bára Bára | 12. listopadu 2012 v 22:01 | Reagovat

[1]: Až nějaké budu mít a z tebe se stane slavná básnířka;)

3 Elandorn Elandorn | Web | 13. listopadu 2012 v 12:58 | Reagovat

Jo, tak to by bylo hezké! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama