Snění

10. listopadu 2012 v 10:47 | Elandorn |  Líčení...
Jeden z mých nejoblíbenějších slohových útvarů, když nepočítáme poezii, je líčení. Je to ten druh, který dle mého názoru krásn sedí k mému stylu psaní. Myslím si ale, že to v mém podání není jen čistý popis, ale že v tom je i trochu filosofie, snad pocitů... No v každém případě si to vlastně můžete přečíst sami a utvořit si na to svůj vlastní názor. A kdyby se Vám chtělo, můžete mi klidně napsat, co si o tom myslíte, zlobit se rozhodně nebudu. :) Takže hezké počtení! :)
P.S.: Vzpomněla jsem si na tento článek, když jsem se bavila s mojí sestrou o tom, jak se nám líbí zvuk klavíru. Máte to taky tak? :) Tady je jedna ukázka. Je to hudba z chystaného filmu "Atlas mraků", který mimochodem vypadá velice zajímavě! Ta hudba je krásná, rozhodně doporučuji, si ji mposlechnout. :)


Snění

Údery duněly do klapek klavíru a rozvířily tak prastarý vzduch v místnosti. Bušily jako údery hříšníků na nebeskou bránu, jako krev do spánků. A mě to unavovalo. Snad jako by všechny ty rány padaly na mojí hlavu a prorážely zeď mojí duše. Unavovalo mě to. Tak mě to unavovalo…
Klesal jsem hloub a hloub, kolena se podlamovala… Hlava už padla. Tak mocná byla ta hudba zítřka. Tak silný byl ten impulz přikazující spát. Nebo spíš padnout do mdlob. Zavřel jsem oči a mé tělo zaplavil neklidný sen.
Ležel jsem v bíle povlečené posteli. Přikrývky se vzdouvaly jako načechrané mraky, jako příboj zpěněných vln. Posadil jsem se. Ale prudký náraz vzduchu mě zase srazil zpět. Pohyboval jsem se. Uháněl jsem vpřed vstříc nejasné budoucnosti.
Kolem mě se míhaly zástupy stromů a obloha byla sytě rudá. Snažil jsem se nadechnout. Připadal jsem si jako potápěč vržený pod hladinu. Musel jsem si zvyknout na tak řídký vzduch.
Koruny stromů se hýbaly a barvily do fialových odstínů. Jejich útlé kmeny se zesvětlovaly, až se nakonec ustálily na žluté tuberkulózní barvě. Celý tento výjev, fialové načechrané koruny, žluté kmeny a nad tím červeň oblohy, tvořil podivný expresivní obraz, který byl malován jako odraz mojí duše.
Kolem spánků mi svištěl ledový vítr. Konečně se mi podařilo posadit, a tak jsem spatřil, jak přímo přede mnou na tichém obzoru ční obrovské Slunce. Mělo dívčí tvář a jeho vlasy se vlnily v neviditelném přívalu vody. Bylo tak velké! Tak hrozně velké!! Zatoužil jsem se ho dotknout… Dívalo se mi upřeně do očí, snad se mi snažilo něco říct.
Všechny mé smysly bušily na poplach. A pak jsem to uslyšel…
Byla to hudba. Zněla hlasitým, dunivým a mocným hlasem, rozlévala se po celé šířce krajiny a zaplavovala mě podivným pocitem nedočkavosti. Pomalu jsem začínal chápat, že tu se mnou byla už od počátku této šílené cesty. Jenže byla tak silná, že jsem až doteď nedokázal sluchem uchopit. Byla tak hlasitá, že nebylo slyšet nic. Ale byla to ona, kdo zbarvoval mou realitu okolo. Byla jako surrealistický umělec, který zapomněl, že nemá jasné barvy rád.
Topil jsem v se v tom přívalu odstínů. Barvy. Byly všude okolo mě. Nade mnou, pode mnou, vedle mě i ve mně. Tížily mě na prsou jako světská touha po zítřejším pokušení.
Ale já už nevnímal nic. Hleděl jsem do očí prostovlasého Slunce a cítil jemnou vůni heřmánku. Bůh ví, kde ta se tam vzala...

Probudil jsem se. Proud vlasů mě šimral v obličeji. Nechtěl jsem otevřít oči. Cítil jsem, jak se rozlévají po krajině mého obličeje a bylo mi dobře. Natáhl jsem ruku. Narazila na hebkou tvář. Hladil jsem její hlubiny a odmítal opustit dokonalou věčnost této chvíle.
Zasmála se. Čistým zvonivým smíchem. Bylo to opojení pro mojí duši. Extáze pro moje smysly. Jen Ona dokázala rozeznít všechny struny ve mně.
Pak vstala. Věděla, že mě nedonutí otevřít oči. Na to ta chvíle byla příliš krásná. Neměl jsem strach. Věděl jsem, že se bude dál procházet v mých snech.
Udělala pár kroků, usedla a pak počala znovu hrát tu táhlou a křehkou melodii. Melodii mé duše. Melodii, která mě znovu počala lehce ukolébávat ke spánku a odnášet do krajů podivných dálek. Do krajů, kde budu stále jen s Ní.


Jedna z mých fotek z cyklu, který jsem roztomile nazvala "Poetická zahrada"... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 12. listopadu 2012 v 21:53 | Reagovat

Tvoje líčení mi nepřestanou vyrážet dech!=) Ten film vypadá zajímavě. Říkal mi o něm  brácha a ukazoval mi trailer. A pak mi dal knížku do kindlu. Tak ji zkouším číst a zatím mě to moc nenadchlo. Mám ale obavy, že je to zmršeným překladem. Téma dle traileru vypadá dobře, v knížce na mě zatím pořádně nevykouklo. Myslím ,že ho už ale začínám chápat.

2 Elandorn Elandorn | Web | 13. listopadu 2012 v 13:05 | Reagovat

Jo, já jsem taky zatím viděla jen trailer, ale ten mě zaujal moc. Ale dokážu si představit, že v knížce to může být komplikované nebo rozvleklé... Ale film jsem vlastně taky ještě neviděla, tak nemůžu tvrdit, jaký bude... :D Ale těším se na něj. :)
Každopádně ale děkuji za pochvalu článku! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama