Prosinec 2012

Čas

26. prosince 2012 v 0:09 | Elandorn |  Básně v próze
Čas se mění a couvá. Vrací se zpět. Tam a zpět, tak a zpět, tam a… Už nevím, co je skutečné. Vše je rozmazané. Vesmír se točí dokola. A skutečnost se mění. Propletené dimenze. V které z nich se nacházím já?
Čas? A co s ním máte? Je věčný a jednosměrný. Ničí a tvoří. Skutečnost a krev. Stoupá v obláčcích páry od úst. A nevrací se zpět.
Čas se mění a couvá. Vrací se zpět. Tam a zpět, tak a zpět, tam a… Obrací se svět.


Cesta

19. prosince 2012 v 14:33 | Elandorn |  Básně v próze
Láme se mi srdce na tisíc kousků. Ptáci odletí. A svět se změní v prach. Ne. Svět bude myšlenka. Divoká řeka. Svítání. A odpuštění. Svět bude domov. Domov pro promrzlé dlaně. Pro poslední vzdech. Ptáci odletí. Ale duše je věčná. Je čas?
Svět se láme na tisíc kousků. Brzo se rozletí. A ptáci odletí. Na to místo kde jsme chtěli strávit. Život. Tráva je modrá a obloha má zelený odstín. Vidím to před očima. Jako zjevení. Budeš tam šťastná. A nic tě nezlomí na kolena. Svět se rozletí. A my poletíme s ním.
Je to řeka. Je to myšlenka. A odpuštění. Poslední pokřtění. Poslední sevření. Než zmizíš. Ode mě. Od sebe. A ptáci odletí. Odletí za obzorem. Který nekončí. Srdce se rozletí. A bude klidné. Tak věčně klidné. Na modré trávě a zeleném nebi. Pro zkřehlé dlaně. Pro tebe. A pro mne. Ptáci odletí.
Bez dechu. Bez soužení. Je to smíření. Moje. Tvoje. Smíření.

Svět se rozletí. Pokorně a klidně. Bez prodlení. Má na to dostatek zbylé sebeúcty. Zvedne hlavu. Rozhlédne se. Pak roztáhne křídla. A odletí.


Srdce

8. prosince 2012 v 0:40 | Elandorn |  POEZIE
Dnešní bolestná, niterní, osamělá... Jak chcete. Vždyť je noc! Tichá a křehká...

SRDCE

Srdce hoří
A rozplývá se v dálce
Bolí mě
Všechen vnitřní a dnešní svět
Točí se a točí
A mě bolí dlaně
Srdce duní
Otáčí se, vře
Studí
Kam odejde
Až opustí mě?
Duní, svírá se
A bolí
Bolí
Bolí…