Někdy mi přijde

26. března 2013 v 0:13 | Elandorn |  Básně v próze
Někdy se mi nechce jít spát, protože noc je tak opojná a křehká a klidná a věčná pro mé prokřehlé zbloudilé prsty. Někdy mi přijde, že už nikdy nebudu víc cítit, nebudu víc mluvit, o lásce a skutečnosti. Někdy mi přijde, že se musím vzdát všech svých bolestí, protože mi z nich bolí srdce a dlaně. Někdy mi přijde, že to není možné, snad jako by byly propletené a zamotané do mých dlouhých medových vlasů, které mi stékají přes ramena na nahá záda. Choulím se u okna a nic mě nedrží v tomhle světě. Znovu se stávám neskutečnou. Realita mizí, taví se na malé obláčky a vznáší se od mého hrnku s čajem, který voní po heřmánku a v kterém si koupu pramínky mých vlasů a konečky prstů. Mám ráda tu vůni. Mám ráda vysedávání u okna, když všichni spí. Někdy se mi nechce jít spát, protože noc je tak opojná a křehká a klidná a věčná. Taková jako já. Taková jaká by měla být. Taková jaká potrvá navždy. Někdy mi přijde, že své nároky přeceňujeme. Že se příliš ženeme. A neumíme se dívat. A tak se dívám. Jak z mých zkřehlých prstů odkapává heřmánkový čaj. Kapku po kapce. Znovu a znovu. Věčně v té křehké a opojné noc.

Jedna úžasná písnička, která je mojí momentální posedlostí. Snad pro jarní paprsky kdesi nad Paříží nebo Julienovu výrazu, který se zdá být plný síly a štěstí. A navíc, má moje brejle :) (miluju brýle s kostěnými obroučkami... :))

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama