O lásce a jiných nezbytnostech

18. března 2013 v 0:06 | Elandorn |  Úvahy
Jeden takový text, co jsem kdysi napsala o lásce a podobných věcech. Je to docela komplikované, ale pozoruhodně hlubinné... Tak třeba to někoho zaujme. :)

Nemám ráda, když je takovéhle počasí. Skutečnost se slije v šedivé prázdno a není čím dýchat. Všude okolo se rozprostírá jen hustá mlha, pošmourno a vlezlo a to nejhorší je, že ani není poznat, kde končí a kde začíná obloha. Ona je vlastně všude a my lítáme v neukotveném, tichém a prázdném světě.
Nemám ráda, když je takováhle nekonečná mlha. Připadám si neskutečná… Co je to za počasí? Kdyby aspoň hustě pršelo, tak že by nebylo vidět na krok a nikdo jiný než blázen by nevystrčil paty z domu… To by se aspoň dalo říct, že je hnusně. Takhle můžeme jen říct, že je tak nějak hnusně… A co je to "tak nějak"? To přece nic není. A to je právě to. Je to celé nijaké. A já nemám ráda, když je něco neúplné… Nevím pak, co si myslet a to je pocit, co opravdu nejsem schopná ustát. Bohužel, při svém věku a v tomhle světě, se mi čím dál tím méně daří, mu uniknout…
Víte, že když bylo naposledy takovéhle podivné počasí, bylo to vlastně přesně před týdnem, tak jsem v noci při mém obvyklém nočním rozjímání, své úvahy započala větou "Víte, život je nejistá věc."? A hned ráno poté jsem se dozvěděla tragickou skutečnost, kterou tato věta tak plně vystihovala… Je to zvláštní. Život je zvláštní…
Já nežiji, já jen popisuji. Podivné tvrzení. Je to jak únik od svých skutků. Je jednoduché říci, že vlastně neexistuji a tak mé činy nejsou platné. Ale je to výmluva velice inteligentní bytosti. A jak se může netrápit někdo, kdo je tak chytrý?
Poslední dobou přemýšlím o osudové lásce. Já vím, zní to kýčovitě. Tak co říct o opravdové lásce? I když to ve skutečnosti není zcela přesné. Podle mě je více druhů lásky. A ta, o které si čteme v knížkách, na kterou se díváme ve filmech, a o které sníme ve svých zkřehlých duších, to je ta jedna z osudových lásek. Možná nejvýraznější. Je nádherná, ostrá, silná, dynamická, věčná a přesahuje tento svět. Je to jedna z nejsilnějších věcí v naší malé a naivní realitě. Přesahuje bytí, životy a hmotu, potažmo tedy tělo. Je pro naše smysly neskutečná. Možná právě proto je tak cenná. Nedá se koupit, ani určit, vlastně nevíme, jak ji určit a jak ji chápat. Přesahuje všechno. Takže věřící by asi řekl, že je od Boha. To je hezké vysvětlení, protože víte… Jiné asi ani nemáme.
Ona je to, po čem toužíme, to, co nazýváme velkoryse láska a přenášíme ten význam na všechno ostatní. Ale ve skutečnosti, co je láska? Jen a jen tento jev skutečné, osudové lásky? Je pravda, že je to tak silný pocit, že jsem schopni ho cítit, poznat a vidět. Je tak silný, že se neustále snažíme ho zaznamenat. Všichni velcí spisovatelé se tím přece zabývají, nebo ne? Nejspíš proto, že stále nejsme schopni, a nejspíš ani nikdy nebudeme, to pochopit.
Dělá s námi hrozné věci. Ovládá nás a my nejsme schopni se proti tomu bránit. Někdy je ale to nejlepší v nás. Je krásná a krutá. Protože se neohlíží na žádné jiné okolnosti.
Je nepochopitelná a křehká. Smysly ji neuchopíme.
Je věrná a věčná. Je nevěrná a krutá. Ale nemizí. Ona je věčná. Nestojí proto za ní bojovat? Jenže někdy.. Někdy se realita zvrtne a my musíme dělat věci, které v souladu s naší osudovou láskou působí tak bolestně.. Někdy se jí musíme vzdát. Protože žijeme teď a tady a máme tu určitá pravidla, které jsme si sami zvolily a které nám nedovolují svojí lásku uskutečnit. Je to jedna z nejtěžších věcí, co můžou být. Obětovat se. A ještě ke všemu vědět, že za to nebudeme nikým oceněni, nikým pochopeni. Je to těžké. Přesto je to to nejčistší v nás.
Takže, hledejte svou osudovou lásku. Víte, často jsem, ostatně mám to v povaze, pochybovala o tom, jestli to má cenu. A vzhledem k tomu, co jsem se tímto mým stránkovým výpisem mých myšlenek o ní z vnitřku sebe dozvěděla, tak myslím a věřím, že má. I když to nakonec všechno bude trochu jinak, než jsme si to představovali… Ale víte přece, že nejdůležitější není tu určitou věc najít, ale poznat, že je to právě ta ona jediná, pro kterou bychom byli schopni udělat cokoli.
Ale dál už nebudu prodlužovat tohle mé už tak dost rozvleklé povídání. To bude tím počasím. Víte, je nijaké. A tak vám přeju, abyste se tím nedali ovlivnit a dělali dnes něco hezkého, milého a příjemného, aspoň vy, když ne příroda. Ale ono to tak musí být.
No a už konečně dost a šmytec, mám dnes nějakou povídavou náladu. Nebo spíš psavou, povídavou vůbec ne. Krásný den moji milí malí všelijací.
Vaše Elandorn

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama