Břeh oceánu

6. dubna 2013 v 17:34 | Elandorn |  Úvahy
Záznam toku myšlenek z včerejší noci... :)

Dívat se do tmy a nevědět, co je skutečné. To je můj osud. Svět se zdá být roztřesený a plný odlesků. Kam se podějeme? Milý Kurte, co je skutečné? Co je to svět? A co jsou to lidi? Zvláštní tvorové vyplavení na břeh oceánu. Nořím se do mokrého písku a jdu vstříc obzoru. Vzdaluju se. Odcházím. Od sebe, od svého života. Jaký je to pocit? Opustit svoje vnímání? Svoje ústa a dlaně. Nebudou mi chybět? Mám trochu strach. Ale jsem podivně klidná, když vidím, jak mizím v dálce za oceánem. Nevím, co je skutečné. Snad si to věděl ty. Jsi tu teď se mnou? Dnes? Nebo snad včera, zítra? Nikdo to neví. Nikdo se to nikdy nedoví. Tři dny. Dvacet sedm let. Co je to za zvláštní číslo? Stále jsem se k němu nedostala. Stále tu jsem. Ne. Nepůjdu za oceán. Ne dnes. Budeš tam na mě čekat. Písek mě příjemně studí a ta touha věčného odletu už zmizela. Nebudu se dnes koupat v mléčné dráze. Nebudu se líbat s Měsícem. Protože ty tu nejsi. Nebo jsi? V téhle prokřehlé noci? Světlo svíčky se třese. Třese se celou noc. Svět se zdá být roztřesený a plný odlesků. Z tebe. Občas mě bolí bdění. A nevím, co je to skutečnost. Občas se příliš toulám. U břehu oceánu. Ale někdy mi přijde svět tak krásný. Krásnější než nic jiného. Okamžik v dlani skutečnosti. Nezáleží mi na tom, jestli je pravá. Ta dlaň a ty křehké slzy. Já vím, že žiju. I ty jsi to věděl. A pak si odešel. Tak sbohem. Světlo svíčky se třese. Třese se celou noc. Se mou. I s tebou. Můj milý Kurte. Třese se celou noc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama