Ležet v trávě

15. dubna 2013 v 15:44 | Elandorn |  Cyklus "Věčnost chvíle"
Tenhle článek vlastně vznknul na podzim. Tu dobu jsem hodně trávila v lese a na zahradě. Řekla bych, že jsem tam hledala svoji duši a zároveň se jí snažila uklidnit po pár bolestných šrámech. Snad se mi to docela povedlo. Jizvy zůstanou vždycky, ale jinak mi asi mocná příroda moc pomohla, když mě vzala do svých dlaní. Pokud tedy hledáte úkryt před řezavým světem a zároveň sebe, jako terapii ji můžu jen a jen hrdě doporučit. ;) Je přece tak krásná...

A jaké jsou tedy moje chvíle věčnosti?
Poslední dobou je nacházím v přírodě. Jsou jako drahokamy, které se schovávají mezi stébly trávy. Vím, že jsem introvert a čerpám tedy svou energii z vnitřku sebe, když jsem sama. Jenže většinu času nejsem sama, je se mnou celý svět! A tak se někdy, aspoň na krátký okamžik schovám do ústraní, někam, kde mě svět nikdy nenajde a tam jsem pak jen já a obloha, tráva, listí a stromy. Pamatujete, když jste byli malí a točili se na trávníku dokola a dokola a dokola... Svět se točil jako ve víru divokého tance a vaše nohy vás jako nějakým kouzlem samy nesly dál než... jste skončili roztažení na trávě, obvykle na úplně opačné straně louky? A obloha se dál točila a točila a točila... Jako by si odmítala přestat hrát? Smáli jste se? A nechápali jste proč? Připadali jste si skuteční? Já ano. A poslední dobou si tuhle dětskou hru opakuji. Je to uvolňující zjistit, že vás nic nesvazuje. Že můžete dělat cokoli. Jen proto, že chcete.
Většině dospělých lidí, by to zřejmě přišlo příliš šílené, nemístné a nevyzrálé. Válet se na trávě a smát se? Já? V mém věku? Copak jsem nějaké dítě? Ale o tom to přesně je. Naše společnost je příliš svázána konvencemi. Je příliš uzavřená. Nedokáže snít. A to je chyba.
Poslední dobou si často lehám do trávy. Dívám se do nebe a jen dýchám čerstvý vzduch. Dlaní hladím spadané listí a má duše je otevřená v tom nejpřirozenějším prostředí. Nejsem sama. Je se mnou tichý svět. Nic neříká, jen leží vedle mě. A hledíme spolu do nebe. Je to chvíle naplnění.
Život je snazší, když si uvědomíte, že věci, o kterých jste si mysleli, že nesmíte, nejsou přece tak docela zakázané. Některé ty, které "se prostě nedělají", protože by to nebylo vhodné, jsou vlastně velice uvolňující. Jako ležet na trávě a nic nedělat. Nebo sedět na skále v lese. Nebo lézt po kmenech stromů. Můžete cokoli! Můžete především žít. Žít jak chcete vy a jen vy. Tak žijte! Plňte svůj život okamžiky, které stojí za to. Ty už vám nikdo nevezme a budou navěky vaše, propletené ve vaší duši. Buďte kreativní! Nebojte se snít! Člověk by čas od času měl být nerozvážný a šílený. Aspoň na malou chvilku. Vaše osobní chvíle věčnosti, krásné, hebké a tiché, stvořené přímo pro vás od vás.
Na věčné chvíle! Na oblohu a listí!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama