Pohřeb duše

14. dubna 2013 v 22:30 | Elandorn |  POEZIE
Mám tuhle svoji věc vlastně docela ráda. Mám k ní takovej sentimentální vztah. Jedna z mých prvních destruktivních, naštvanejch, sebeironickech, zničujících věcí, která vycházela přímo ze mě bez jakejchkoli ambicí. A to asi právě ono. Je to prostě přímo ode mě pro mě. Moje osobní zpověď.


Zapalte svíce a rozhoďte mour
Tohle je konec
Pryč s tou obludou
Odneste tu hlavu na talíři
Stejně hořím
Stejně se tavím na popel
Život se zničil
Zda někdy vůbec byl

Život se vytrácí a otáčí v kruhu. Jaký to má vůbec smysl? Žít. A nedýchat. K čemu to je? Říká se, že Slunce vše vyřeší, doplní energii, povzbudí… a přitom nás všechny dříve či později jen pohltí.

Slunce se dáví. A Měsíc se kolébá. Ze strany na stranu. Je to opilý blázen. Neví, kdy má dost.

Tak zapalte svíce ksakru
Nestojí přece tolik!
Ty s tím červeným krytem
Co se dávají na hroby
A vypadají příšerně.
Já si nic jiného nezasloužím
Jen nevkusný, pokrytecký
Pohřeb duše
A to bez úroků
Ten se skládá jen na hlavu

Věnce jsou zbytečné a hudba obscénní. Kazatel blekotá verše. Snad starého dobrého Shakespeara… Kdyby mi tak rači přečetli Rimbauda. To byl panečku blázen. Hodil by se ke mně víc.

A kytky jsou bílé a jakoby načančané. Nejste moc pompézní?
Vždyť je to pohřeb proboha!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | Web | 17. dubna 2014 v 16:59 | Reagovat

Pěkný blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama