Tma v opeře

12. dubna 2013 v 21:17 | Elandorn |  Básně v próze
TMA V OPEŘE
Otevřeš oči a přesto je kolem tebe tma. Tma. Hustá, ostrá a tichá jako podvečer, který se tiše vkrádá do našich dlaní. Němé oči, hluchá ústa. A ty, ztracená a uvězněná ve zbystřeném světě bez svého nejdůležitějšího smyslu, slyšíš každý nádech šera a cítíš každou vůni hvězd na obloze nad tebou nebo snad pod tebou, kolem tebe?
A přece… Slabý tón klavíru, jemně proráží vzduch a ty dřív než ten zvuk, cítíš rezonanci úderů do chladných kláves a to, jak se klavír pod jejich vahou svíjí a tepe. Ty tóny jsou rázné a přesné jako déšť prohánějící se na pláni. Ale pak se slijí do chladné řeky s čirou vůní severských dálek.
Lehce se přidají ostré a tenké zvuky smyčců. To suché a táhlé napětí, které tvoří, je skoro hmatatelné, zaryté pod kůží. Souzvuk tónů je tak nervózní. A voní po starých časech.
A jako poslední… Flétna. Ladně tančící, klidná a jemná.
Na vlnách těch tónů se vznášíš mezi hvězdami.
A ty ve zbystřené tmě tančíš mezi černými těly not na partituře zneuznalého umělce, který poznal Prahu, Paříž, holandské tulipány, hebké úsměvy dam a hlad. Slepě tančíš ve zhoustlé noci a ty hvězdy jsou přece jen kolem tebe, protože zapisují ty křehké tóny bytí.
Ty tančíš na potemnělé scéně opery a pod tebou bublá orchestr. Chladná řeka tónů klavíru, suché ovzduší smyčců a flétna, která je tvým průvodcem v tu dobu, kdy se podvečer tiše vkradl do našich dlaní a pan Bondy zapomněl rozsvítit v sále světla.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama