Václav Hrabě - Horečka (jen tak, protože se mi chce)

25. dubna 2013 v 1:44 | Elandorn |  ČLÁNKY
Myslím na Horečku. Myslím na Hraběte. Zamilovala jsem se do té novely/povídky/romaneta/kdo ví co ještě. Myslím, že v tom příliš vidím sama sebe: "Jsem v Praze teprve rok, jsem nevyspalej a mám mindráky." Byl to bourák. Psal úžasný věci. Byl to naivní, skutečnej, křehkej,předčasně dospělej básník, který toužil pochopit svět. Měl mindráky, z toho, že svět není dokonalej, že on není dokonalej a spoustu neprosněnejch nocí. Bloumal Prahou, cizím velkým městem, v kterém ale nacházel určité kouzlo, studoval peďák a nechtělo se mu učit. Byl naivní a poetickej. Byl bohém. Hodně se trápil, ale vlastně nic nehrotil, jen prožíval věčnosti chvíle. Koho vám to připomíná? Jestli pak měl taky bolavé srdce od krásné slečny, pár hříchů a črámů na svědomí a touhu po křehkém neuskutečnitelném vztahu?
Myslím na Horečku. Zamilovala jsem se do toho textu. Příliš v něm vidím sama sebe. Asi taky budu dál bloumat starou Prahou, povídat si s měsícem, mít šrámkovskou psýchu, nebudu spokojená, nebudu mít klid, budu mít zlomený srdce a spoustu neprosněnejch nocí. (když nad tím tak přemýšlím, tak v té povídce jsem taky hlavně o zlomené srdce!) Je to prostě moje kniha. Moje kniha pro dnešné den. Pro můj dnešní život.

Vyšli na ulici. Bylo studené ráno, které roztřásá nevyspalé.
"Kolik je?"
"Pět deset."
Mlčeli. Silueta Hradčan vypadala tak krásně, že to v tu chvíli snad ani nebyl kýč. Z Myslíkovy ulice řinčela tramvaj.
"Bude pršet, zvoní na rotáty."
"Hm."
"Ty se zlobíš?"
"Ne."
"Není ti zima? Vem si můj svetr, na, můžu klidně jít bez něj."
"Ale ne, Honzo, to ne!"
"Neodmlouvej a vem si ho!"
Vypadala jako ze švédského filmu.
"Nezlob se na mne… prosím tě, za to dnešní ráno, jo?"
"Já se na tebe nezlobím."
"Fakt ne?"
"Ne, ale bojím se…"
"Čeho? Že doma dostaneš?"
"Ne, toho ne. Dnes mi povolili první flám, když jsem udělala maturitu. To ne…"
"Tak čeho se bojíš?"
"No, že si budeš myslet, že jsem pitomá potrhlá holka a…"
"Prosím tě, Marie, neblázni, to mě nikdy nenapadne! Chceš cigaretu?"
"Ne, děkuju. Hele, já vím, že jsem se měla zdráhat a měla jsem tě nechat přísahat třeba při těch reklamách a tramvajích a s vědomím, že budeš přísahat křivě a bylo by to vypadalo normálně, lhali bychom jako ostatní… Ale byla tak krásná noc, že se mi vůbec nechtělo lhát. Vím, že jseš blázen do té vaší zpěvačky a že jsi na ní myslel celý večer…"
"Celý ne, Marie!"
"Tak skoro celý. Ale když jsi přišel za mnou, chtěla jsem být co nejblíž tebe. I tam jsi na ní myslel. A potom už jsi na ní nemyslel, když jsme leželi vedle sebe a bylo to krásný a taky proto, že mám čtyři dny po maturitě a byl to můj první skutečnej flám. Teď už ti to všechno můžu říct, protože ta noc a vodka a Julie s cigaretou, to je všechno pryč od té chvíle, co se vedle ozval Tony s Lucií. Teď ti ještě něco řeknu. Odpoledne se vzbudím a budu kvůli tomu asi brečet, ale teď si připadám strašně střízlivá a čistá, tak ti to můžu říct. Já tě mám ráda a ty mě nechceš, protože mě nemáš rád. Máš rád zpěvačku a ta tě už nechce, protože jinak bys byl teď s ní a ne se mnou. A ona možná blázní za někým jiným, kdo kašle zase na ni… Je to podobné, jako když jsi říkal, jak je těžké poznat, kdy končí noc a kdy začíná ráno. To je ono! Noc stíhá ráno, ráno se honí za dopolednem a na ty vzadu se nečeká… a je to tak asi správně… Na, vem si už ten svetr, děkuju."
Byli před domem, kde bydlela.
"Tak ahoj, Marie!"
"Ahoj, měj se príma, večer budu asi smutná, ale i ty budeš… a jen mě mrzí, že to nebude kvůli mně. Chceš pusu, šašku?"
Políbila ho krátce na ústa.
"Tak. Ahoj!"
Vrata zapadla, ještě bylo slyšet jak dupe po schodech.
Navlékl si svetr a vracel se k Národnímu. Na Národní třídě bylo už živo. Nedělní rekreantský ruch. Dostal hlad. (Hm, za sedm minut šest. Tak akorát dojdu na Václavák do Koruny na dršťkovou.)
"Dobrý den, pane doktore!"
"Dobré ráno, kampak tak Brzo? Studovat? Studovat?"
"Ale to víte, máme před zkouškama, tak se jdu teď nasnídat a pak rovnou na Universitní."
"To je správné, ano, pracovní morálka, to se mi líbí. No, buďte zdráv!"
"Nashledanou, pane doktore!" (To bys asi skákal, dědku, kdybys viděl tu moji morálku.) Pan doktor přednášel u nich na fakultě dějiny starověku a vyžíval se na tom, že napodoboval šišlání císaře Caliguly a líčil zrůdnosti jeho manželky. Teď jel zřejmě taky někam "na chajdu", protože byl v plátěných šatech a měl tlumok.

A moje oblíbená poetická část, je vážně geniální! :) :

"Venku začalo znova poprchávat. Nový den, starý právě tak asi půl hodiny, šlapal bos v teplém dešti po Karlově mostě a udiveně okukoval zčernalé sochy. Nedivte se! Sám, tak mladý, bez patřičného vzdělání a bez informovaného průvodce. Přestože si bručel twist, byl tak strašně mladý, že ještě nevěděl, co je to nikotin, špiritus, puberta, morální profil, besedy pro mládež o pohlavním životě, pokrytectví, horečka z rýmy a horečka z lásky.

Šel po mostě, pískal si a někde za mořem vstávalo slunce na ranní směnu.
Byla překrásná, deštivá noc.
Čas maturit."


Blues cynické holky

"I když tu bude skandál
já vám to zazpívám
a možná, že to bude pro zasmání.
Takové věci říká
člověk jen sobě sám.
Tak odpusťte mi špatné vychování!
Nebýt tu zkažená - nevíte o ničem!
Tak tedy - tuhle noc -
jsem spala s měsícem!!
Potkala jsem ho večer, tak náhle jako strach.
Stál na mostě, díval se do tmy dolů.
Ptám se ho: "To jsi básník a nebo sebevrah?"
A on řek: "Pojď! Budeme smutní spolu!"
Byla to horečka a nebo mámení?
Dnes v noci měsíc usnul
na mém rameni.

Ráno mi řek', když hledal svůj ušmudlaný svetr"
Není to legrace na nebi noc co noc.
Na místo růže v klopě mít přesný dozimetr.
Koho se dovoláš na nebi o pomoc?
Už na mne nečekej! A kup si někde rum!
Zítra si nad palmami přijde
pro mne stroncium!

A potom odešel.
A nemám o něm zprávy.
Jen blues, jak měsíc zapadl a ztich.
Prvně a naposled.
Blizoučko u mé hlavy.
No, tak se smějte! Však vás přejde smích!
Vyjdete ven a roztřese vás zima.
To po nebi se loudá
můj miláček.
Má kruhy pod očima."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarcoX MarcoX | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:11 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama