Never let me go

22. května 2013 v 0:45 | Elandorn |  Básně v próze
Svítání dopadá na holé dlaně, rozlévá se po řasách a stéká po tvářích. Mám strach. Je tak křehké. Všechno ho zraňuje a mně se třesou prsty. Nechci ho nechat jít. Bojím se o něj. A o mojí duši bez něj. Je jako bez světel. Je mým požehnáním. Bojím se. Je hebké. Neubližuje mi. Ale je tak prchavé. Za chvíli zmizí a nechá mě samotnou. Nenechávej mě samotnou. Myslela jsem, že nikoho nepotřebuju. Ale byla to jen lež z milosti. Potřebuju někoho ve své samotě. Kdo po mě ale nebude nic chtít, protože mám zraněnou duši. A nechce se mi teď v létě odcházet. Svět je tak krásný. V hořkosti chvíle. Citujeme klasiky a pijeme víno. Můžeme být věční. Ale nechceme se spojit s okamžikem. Svítání dopadá na holé dlaně. Je hebké. Nezraní mě. Rozlévá se po řasách. Je mu smutno. Jako mě. Nenechávej mě samotnou. Roztavím se. A odejdu za obzor společně s nocí. Bolí mě srdce z přehršle citů. Které nikomu nepatří. Svítání stéká po tvářích. Život je křehký. Svítání stéká po tvářích. Odejdu s nocí. Není mi pomoci. Třesou se mi prsty. Život je krásný. Život je věčný.
So never ever let me go…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama