Tma & Ty

25. května 2013 v 19:44 | Elandor |  Básně v próze
. Život si s námi hraje. A unáší nás všemi směry. Zebou mě ruce. Soumrak mě studí na rtech. Vkrádá se do duší. Uvnitř mě je tma. Čistá a prázdná. Mám strach, že už to bude navždy. Potopím se do skutečnosti. A budu klopýtat po cestách bez tebe. Nemůžem se najít. Je moc velká tma. Ve světě. A ve mně.
A přitom si to jediné, co potřebuju. Ale já už neumím přijímat city. Jsi daleko a já tě neznám. Kdo teda zachrání svět, když tu nejsi? Neříkej, že to mám být já. Neumím být velká. Chtěla bych být věčná. Ale nejde to. Já se umím jen dívat. A popisovat. Všechno okolo sebe. Dělám to, protože jsem v tom lepší než druzí. Ale je to to jediné, co umím. Ještě umím proměňovat svoje barvy. A tvářit se vesele. Nejsem smutný člověk. Jen nejistý. Neumím přijmout, že nic není dokonalé. A tak se honím za dokonalostí. Chci ji od ostatních a nejvíc od sebe. Nezvládám to. Tak jsem unavená. A svět mě zraňuje. I ty jsi dokonalý. Měl by si být. Jenže neexistuješ. Existuju já? Jsem? Snad jsem. Ale jaká jsem? Připadám si zmatenější, než když jsem byla dítě. Pořád nevím, co je skutečné. Co je skutečné? Chtěla bych zmizet. Chtěla bych se zbavit svých démonů. Ale dělají mě mnou. Kde jsi? Jsi nový mesiáš. Spasíš svět. A skutečnost bude křehká a hebká. A vše bude v pořádku. Jen mi to opakuj. Neříkej, že bych to měla být já. Neumím to.
A neříkej nic. Neexistuješ. Vymyslela jsem si tě. Vymyslela. Protože se topím ve tmě. A já se bojím tmy.


Ale Henry není On, Henry jsem já...
Mimochodem "Stay" mě horzně ovlivnil v mé existenciální tvorbě. Taková rozbuška. Je to sice hlavně vizuální a poněkud depresivní, ale pro mě to byla, ta správná věc, ve správné čase. Ovlivnila celou moji práci. Závěrečná scéna
"I don't know what is real any more."
"You know. You are."...
A Heny... Prostě Henry.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama