Horizont

8. července 2013 v 22:35 | Elandor |  Básně v próze
Viděla jsem horizont! Mořská plocha táhnoucí se do nekonečna. Věčná zem! Moře, co se snoubí se sluncem… Byl to zvláštní pohled. Hledět a nevědět, kde končí moře a kde začíná den. Měkký a křehký. Jemný a tichý. Čekající na věčný věk. Mraky se sklánějí a máčí si dlaně v horké vodě. Svlékají si šrámy a koupou se nazí. A tišší. Bez bolesti a smutku. V křehkém okamžiku. Hebkém jako ráno.
Chtěla bych. Chtěla bych se vysvléct. Ze svých bolestí. Sundat si svoje jizvy. Jako kabát s ozvěnami. A zůstat tichá. A klidná. A pak si máčet. Svoje vlasy. Cítit, jak se lepí na má ramena. A voda mi stéká po bocích. Jsem křehká. Smyj mi moje šrámy. Krev z rány. Drž mě. A dotkni se mě. Lehce štípu. Ale moje dlaně… Jsou věčné. Dotkni se mě.
A zůstaň se mnou na horizontu. Ukotveném v Božím pohledu. To místo… To místo je neskutečné. Neskutečně krásné. Je to věčná zem! Moře, co se snoubí se sluncem!
A tam budeš. Ty a já. Koupat moje šrámy.
Jsem u vytržení…

Už chápu, co na tom viděl. Je to věčná zem…

"Našel jsem ji!
Co? Věčnou zem.
Je to moře, co se snoubí
se sluncem."
J.A.RIMBAUD

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama