Tišší

1. srpna 2013 v 10:56 | Elandor |  Básně v próze
Svět přece není tak špatný. Vznáším se v dálce. Na hladinách mořské pěny. Vše je tak nějak klidné, hebké a tiché. Konec mé věčné cesty. Uklidnění. Něčí dlaně. Ale hlavně moje hlava. Čistá a jasná. Nekonečná.
Tančíme ve tmě. Neznáme cestu, čas. Nezáleží na tom. Prostě se jen ztratit. A neztrácet hlavu hledáním. Vím, že tam jsi. Jednou. Někdy. Někde. Vlastně si nikdy nezmizel. Jen přestal mluvit do ticha.
Neměla bych se vzdávat svých nadějí. A zraňovat své anděly. Jsem pořád malá holka, co si stoupá na špičky. A stromy pořád šumí stejnou melodii. Věčně. Nikdy nezmizí. Pořád porostou, pořád tu budou, pořád jim poroste listí. Znovu a znovu. Co jsme proti nekonečné přírodě? Nekonečné kráse?
Podrž mě. A nebo odejdi. Třeba nikoho nepotřebuju. Jen tebe. Nejsi tu. Stále tu nejsi. Ale jednou. Někdy. Někde…

Zatím jen tančíme po řasách. A vznášíme se v dálce. Zatím jen posloucháme šumění listí. A jsme klidní. Věční. A tišší.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama