Září 2013

Chtěla bych

24. září 2013 v 23:07 | Elandorn |  cyklus "Chvíle věčnosti"
Dnes hráli na Kampě na piano. Seděla jsem a psala, co bych si přála. Snažila jsem si znovu a znovu vše urovnat v hlavě. Ona má sklony se zamotávat. A je to sisyfovská práce to znovu dávat dohromady. Ale kdo jiný by to měl dělat? Je to moje hlava…
Neumím vnímat čas. Neumím se dívat do budoucnosti. Přiznejme si to. Většina lidí to umí. Žijí budoucností, protože přítomnost je pro ně příliš krátká, aby ji stihli. A já to neumím. Proč já? Vážně se nevyčleňuju schválně. Chtěla bych, aby mi někdo řekl, že to je normální. Že se toho nemám bát. Ale většina lidí mě vůbec nezná…
Chcete vidět můj seznam věcí, co bych chtěla? Některé věci jsou možná dost divné a osobní, ale třeba to nevadí. Takže můj seznam napsaný na Kampě za zvuku klavíru, se zmatkem v hlavě:
CHTĚLA BYCH:
Hrát na piano
Běhat bosa po rozkvetlé louce v bílých šatech za slunného odpoledne
Jeden den malovat zdi pestrými barvami
Česat ovoce ze stromů
Dělat celý den marmelády a kompoty
Pracovat v poetické kavárně
Mít svoji poetickou kavárnu
Vědět, čím bych chtěla být, až vyrostu
Žít v pěkném bytě s někým, s kým budu chtít zůstat navždy
Mít děti (s někým, s kým budu chtít zůstat navždy)
Jít na výlet s barvami, štětci a stojanem (a umět malovat přírodu)
Ušít šaty
Vědět, co chci
Vdát se a mít vzdušné bílé šaty a kvítí ve vlasech
Vdát se v kostele, protože je to vážná věc (a vitráží na nás bude svítit barevné světlo)
Znovu tančit (bez strachu, že se znemožním)
Umět si uspořádat svůj život
Pochopit princip budoucnosti
Nepřipadat si zraněná a ztracená (aspoň na chvíli)
Nebát se, že když se do někoho zamiluju, ztratím sama sebe
Chodit ráno do kavárny, kde se budou péct tou dobou čerstvé koláče
Vydat knížku
Prodat obraz
Uspořádat výstavu
Psát svůj sloupek do novin
Upéct svoje housky a chléb
Upéct brzo ráno čerstvé marlenky a sníst je na balkóně
Potkat slavného pokorného člověka a mluvit s ním o životě
Potkat obyčejného šťastného člověka a mluvit s ním o životě
Potkat moudrého skromného člověka a mluvit s ním o životě
Natočit video z obrazů v mé hlavě
Dát si kávu na Montmartru
Chodit celý den bosa
Chodit celý den bosa v Praze
Pít kakao v okně za deštivého dne a schovat se v náručí někoho, kdo tam za mnou přijde a odnese mě do postele (dám mu ruce kolem krku a budeme poslouchat hudbu)
Koupat se ve vaně s květy a svíčkami
Koupat se v plechové vaně na zahradě společně se slunečními paprsky
Nebát se o svoji budoucnost
Odjet na výlet za obzorem
Jet nočním lůžkovým vlakem do nikam
Předat někomu něco víc
Něco po sobě zanechat

Vidět jak roste strom
Udělat něco, pro co nebudu zapomenuta


V oblacích

23. září 2013 v 15:55 | Elandorn |  Umělecké články
Nic se neděje. Jsem to pořád já. Jen se vznáším v oblacích. Jako vždy. Jsem tam a teď, tam kam patřím. Nic se neděje. Jsem to pořád já. Nic se nezměnilo.
Naučil ses ovládat svůj smutek. Přes tvou hlavu. Jen nevím, jestli všechno neztratilo barvy. Mezi přímými linkami. A tak si to komplikuješ. Mnou.
Já se naučila vnímat. Slíbila jsem ti, že budu míň zraněná. Ale nechci se zbavit svých barev. A ty tu nejsi. A prší. Oblaky se šikují. Je konec léta. Už skončilo. Naše období nadějí.
Loučil si se. Řekl si, že ti budu chybět. Jako bychom se už neměli vidět. Nemyslím si.
Jde o to, jak dlouho vydržíš stát. Tam na dešti. Čekat na moje prokřehlé dlaně. A jak jsi řekl… Jednou se otočím a ty už tam nebudeš. Čekat na moje prokřehlé dlaně.

Je konec léta. A já se vznáším v oblacích. Jak jinak. Jsem tam, kam patřím. Nic se nezměnilo. Nebo snad ?


Obrázky

20. září 2013 v 17:53 | Elandorn |  POEZIE
Měla jsem vizi
že svět kolem mě
byl kreslený
lidi v metru se stali
postavičkami
z komiksu

Viděla jsem je
kreslený a animovaný
ale nikdy potom
mi nakreslit nešli

Viděla jsem
jak se na mě
dívá
stojící u dveří
a kouřící cigaretu
zavrtěl hlavou
že ne
že se mu ta zkouška
taky nepovedla

Měla jsem vizi
že ho znám
a že by nám spolu
bylo dobře
ale neřekli jsme si
nikdy nic víc

Seděla jsem v autobuse
a měla vizi
že mám obrázky
na ruce
které se pohybují
ale byla jsem tak
unavená
a nešlo mi kreslit.


Rez jeřabin

9. září 2013 v 18:35 | Elandorn |  POEZIE
Svítí slunce
a ty pořád nejdeš
a slíbil si že přijdeš
jednou
někdy někde
na chodníku mezi tvářemi domů

A za chvíli už zapadne
poslední pošetilý přístav
a ty tu pořád nejsi
nezodpovedný
jako trní krásných světů

Odešel si Beze mě
schovaný ve svém plášti
tam na chodníku mezi tvářemi
domů
žvýkal si rez jeřabin

A já tu stojím
a pořád mě mrazí
pořád mě mrazí...


Francouzi jsou tak hezký. Jsou dobře oblečený, nosí dlouhé vlasy, chovají se galantně a ještě ke všemu nosí doplňky, náramky, korálky, prstýnky a šátky a brýle a... a tak. Kdo jiný tohle dělá? Hm?

Na rozloučenou

9. září 2013 v 18:24 | Elandorn |  POEZIE
Mraky se šikují
a táhnou na západ
sluneční paprsky něžně
explodují
v každém jejich nádechu

Léto se loučí a přesto
nechce se ještě vzdát
posledních večerních
šálků ze směsi slunce
a jeřabin.


Za oknem

9. září 2013 v 17:41 | Elandorn |  POEZIE
Počasí je zmatené
jako zkřehlé myšlenky
v mých dlaních
nikdo už pořádně neví
kam jít aniž
bychom si poranily
chodidla a duše
Skutečnost hoří

Nikdo už pořádně neví
jaké to je
žít
život poklidně a věrně
sny, skutečnosti, životy, chyby a budoucnost
nám padají na hlavy
Svět se zrychlil

Příroda je neklidná
léto má horečku
schovává se mi do dlaní
Nikdo už pořádně neví
jak jsme žili
než jsme se naučili
oklamat skutečnost.

Osm hodin ráno

7. září 2013 v 22:55 | Elandorn |  POEZIE
Osm hodin ráno

Ztrácím se v zákoutích
Odcházím ale
nikdy nemizím
Točím se na místě

Bůh si vzal dovolenou
Zavírá oči
když kýchá
Alergie na budoucnost
to se nám nestane

Tvůj pohled proniká
prázdnými okny
odešel si ale
nikdy nezmizel

padáš na hlavy
pomocí lidských vzpomínek
a vět

Svítí sluce
ale jen bledě
Je to Tebou
V té továrně na nefunkční štěstí
Tvoje oči

modře mrazí.


Šest hodin ráno

7. září 2013 v 22:53 | Elandorn |  POEZIE
Šest hodin ráno
Nebe je zelené a klidné
Měsíc se ztratil
v půli cesty
Svítá!

Němé paprsky
se tiše plíží
do oken

Tvoje oči modře mrazí
a třpytí se ve výlohách
tvůj kabát
zažil směšné lásky
ale pořád ti sedí

jako nic jiného na světě


Pět hodin ráno

7. září 2013 v 22:44 | Elandorn |  POEZIE
Pět hodin ráno

Ručičky hodin šermují
ve tmě
s přítomností co protéká
koryty místních řek
Věčně

Ještě se nerozednělo
a my už přesto
pochodujeme v koridorech

Přešlapujeme
a sešlapáváme seschlý
listí
s ideály neprosněných nocí.



Čtyři hodiny ráno

7. září 2013 v 22:39 | Elandorn |  POEZIE
Čtyři hodiny ráno

Mezi prachem a zrnkama písku
se brodím
do hloubi oceánů
lidských vzpomínek a vět

V ulicích se sypou
rozedřený květiny
a ticho

Pak na hlavy všech
umlklých a zkřehlých bytostí
padá tma

A oni míří
do továren

na nefunkční štěstí.


V řece

3. září 2013 v 14:44 | Elandorn |  Umělecké články
Řekl si mi, že se zmítám se svými náladami a neumím je ovládat. A všechno je pro mě jen hra. Možná jsem byla moc pyšná. A moc zamilovaná do tmy. V sobě. Tvořím ve tmě. A zároveň se jí bojím. A ty by si mě z ní mohl vytrhnout. Mám strach z tvých dotyků. Ale ještě více ze svých pocitů ve svých dlaních. Co jsme to provedli? Třeba jsem labilní. A hraju loutkové divadlo. A bavím se tím, že tahám za provázky. Myslím si, že s estetickou krásou, můžu ovládat muže s květinami. Možná jsem byla moc pyšná. A celý život se topím v řece. Všichni se topíme. Svět se zrychlil. A táhne nás dolů. Proč se mnou mluvíš? Proč se mnou mluví všichni? V tom divadle? V proudu řeky... Když jsem tak nebezpečná? Jsem adrenalinem, skokem z útesu, skálou bez úchytů. Zraním je. Vědí to. Ale jsem prostě zábava. S možností pádu. Trend dnešní doby... Řekni, proč se mnou mluvíš? Topím se v řece. Můžeme se topit spolu. Na tom nic není.
Problém je v tom, že bych mohla začít něco cítit.
Uteču ti dřív, než si všimneš.
Ale jsi chytřejší než já...
Problém je v tom, že bych mohla začít něco cítit.


Lodičky

1. září 2013 v 14:47 | Elandorn |  POEZIE
Zapálíme svíčky
A budeme se plavit
Po mořích ze skla

Společné chvíle
A rozpité šminky
Ve skořápkách
Z jeřabin

Nádechy a rány
A promarněné mládí
Odlesky svíček
Zamotané ve vlasech

Zůstaneme potopení
Na dně oceánů
Vánočních hrnců
A vany
S horkou vodou
Společně věční

Pak zapálíme svíčky
A budeme se dívat
Jak to hází
Nesmělé úsměvy.

Pojďme se plavit...




Ohňostroje

1. září 2013 v 14:24 | Elandorn |  POEZIE
Sluneční paprsky
Běhají po řasách
Jsou plné měkkého citu
A rzi
Přichází podzim
A s ním i poslední nádechy
Ohňostroj

Před usnutím…