Premiéra patosu

1. února 2014 v 11:53 | Elandorn |  POEZIE
Podívej, jak se červenáš
koušeš si rty a klopíš zrak
jako malé dítě
Slůně v pralese porostlém květinami
Napodobuješ citlivost
Kradeš ji jako straka
a doufáš, že ti na to nepřijdou
Jo, já jako malá
taky chodila na med a limonády
.
Zřejmě to máme v sobě
tu nepolapitelnou touhu po dobrodružství
Dětinskou touhu
naivní a roztrhanou, pocuchanou a opuštěnou
v rozích dětských pokojů
.
Promiň, odpouštím ti
Tu zjevnou premiéru patosu
To zjevné hraní Romea
na prknech bezmezného chtění
Za tichýho kolébání noci
přepočítáš hvězdy
zkrabatíš čelo a podíváš se
jakoby mimochodem
Jsi v roli, není to tak zlý
.
Posedlý a plný studu
vytváříš dojem
že to nejsi schopný ovládnout
Promiň, ale neříkej
že bys to mohl myslel vážně
Vy muži se někdy narodíte pro to
Mít koketní schopnosti žen
A jak to funguje
.
Jiskří ti v očích
To oddání se své premiéře patosu
promiň, odpouštím ti
Jen by si asi měl vědět
jak se tak noc kolíbá tam a zpět
a ptáci se líbaj s oblohou
že svítá
.
A že Romeo hraje vlastně
ženskou roli
v celém tom dramatu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama