I Am a Wallflower

29. dubna 2014 v 15:05 | Elandor
Mám ráda město protože to je extáze počitků. Probouzí vaše smysly a nenechá vás v klidu. Ale ten neklid je naplňující. Baví mě sledovat lidi. Baví mě sledovat, co se děje kolem mě. Baví mě sledovat ty malá dramata, která se představují teď a tady mezi vchody obchodů. Baví mě sledovat milence, jak se jeden druhému podobají. Lidé si možná vybírají jen svůj odraz v zrcadle. Otočený, ale jinak stejný. A vypadá to tak pěkně. Trochu nepatřičně. Ale mám tu drobnou nepatřičnost ráda. Útržky slov v cizích jazycích se míchají s exotickými vůněmi hlavního města. Je to melting pot. Střetá se tu všechno se vším. Vlastně tu nic není původní, všechno je cizí a všechno je původní. Nedá se to poznat. Veškerý mix zvuků, výkřiků, tramvají, vůní květin z pouličních stánků, vůně express hot dogů a parfému cizích paniček. Japonec s japonečkou se vedou za ruce a mají na sobě zvláští módu, která je ušitá z nejkvalitnějších materiálů, co jsem viděla. Jemu se na krku houpe velký fotoaparát, ona cupitá v černých balerýnkých. Pak vysoký urostlý kluk v kožených kalhotách a dlouhém černém kabátu s kovovými cvoky, černými nehty a velkými prsteny, hlubokým sexy hlasem mluví na svoji červenovlasou gothičku. Nemůžou se od sebe odtrhnout. Snad jako by páry se stejným vyhraněným stylem měly výhodu. Čtu jim to na očích. Protože ten druhý je pro ně splněným snem. Stejný styl vyhovují veškerým jejich požadavkům. Trochu jim závidím tu jejich bezhlavou zamilovanost. Ale v dobrém. Přece je to tak nevidomě krásné.
Dívám se, jak se na vrcholcích domů odráží slunce. Kličkuju mezi lidmi. Černými, bílými, žllutými a modrými. Vedle mě mluví kouzelná francoužština. Černoška s kátkými vlásky, nepatřičně krásná, vede malého černouška, kterému jsou krátké kalhoty. Roste nám jako z vody, čipera jeden! Vzduch je naplněný vlhkostí, bude pršet. Další pražský déšť omyje staré domy a ušpiní výlohy. To budou obchodníci za pulty šťastní.
Už jsem si zvykla na zběsilé tramvaje. Vyhýbám se turistům s očima na vrchu hlavy. Jsem zdomácnělá ve městě, kde jsou všichni cizí.
Mám ráda město protože to je extáze počitků. Probouzí vaše smysly a nenechá vás v klidu. Můžete jen nečinně přihlížet a dotvářet mozaiku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 15:28 | Reagovat

Hezky napsané :) ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že páry s vyhraněným stylem mají skutečně výhodu, mají tendenci uzavírat se do svého vlastního světa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama