Řveme proti zdím

6. dubna 2014 v 22:19 | Elandor |  Básně v próze
Jsem naivní. Ty jsi poetický. Oba řveme proti zdím. Já se červenám, ty se ukláníš.
Jsi tanečník v nočních lokálech skutečnosti. Počítáš úsměvy dam. Všechny bys je chtěl zlámat, zlákat, vískat, hladit… Vnitřkem svýho těla. Procitnout.
Já si vařím čaj se sesbíraných šípků. Dívám se do tmy. Oba křičíme do zdí. A vlasy stékaj po opěradlech židlí. Ostříhala jsem ti prameny. K čemu to bylo? Pocit, že uděláš všechno. Pro mě. Jsem rozmařilá.
Mračíš se a dělá to vrásku na Alpách. Nechceš mě líbat. Chceš mě cítit pod kůží.. Rozdrolenou.
Svěcená voda ti nevoní. Oba umřeme.
Když se sečteme, musíme odečítat pro nedokonalost členů.

Houpeš mě v bocích. Není nám pomoci. Jsem naivní. Ty jsi poetický. Oba řveme proti zdím. Já se červenám, ty se ukláníš. Nemůžem si pomoci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama