Červen 2014

Dear friend,

22. června 2014 v 22:00 | Elandorn |  Úvahy
Nejhorší je, že je tak moc milujeme.


Malovala bych, ale klepou se mi ruce. Říkal si, že mě ochráníš před mými náladami. Tak kde jsi? Sliby jsou jen prázdná fráze. Neexistují. Je to marketingový tah reklamních společností. A problém je, že jediný důvod poč jsem s někým jiným je ten, že nemůžu být s tebou. Oni jsou mi ukradení. Prostě v tom neumím chodit. Neruzumím ani sobě, jak mám rozumět někomu dalšímu? Všechno je moc komplikované. A mě zase není dobře.
Omlouvám se.
Jak poznáte, že je svět převrácený? Padáme ze stromů a rty šeptají příliš nahlas. Směješ se mým ránám. Vlastně mi nikdo nerozumí. Všichni máme svůj jazyk. Bez detektoru na lež Bůh nikdy nepromluví. Půjdeme proti proudu řeky, třeba se pak potkáme sami se sebou.
Nijak si nemůžu utřídit myšlenky v hlavě a vytvořit si jednotný vjem. Je to tak moc práce.
Nemyslí mi to.
Cizí existence mě znervózňuje. Nesmíte na sobě dát nic znát. Nesmíte se prozradit. Nesmíte přiznat, že svět je převrácený. Měli by vás za blázna.
To vám radím!
Love always,

AD.

Skořápka lidství

10. června 2014 v 20:45 | Elandorn |  Úvahy
Přijde mi, že život nedává smysl. Nic nemá smysl. Když odhodím svoji křehkou poničenou popraskanou skořápku lidství, svůj pohled predátora a podívám se na vše jen skrz filtr oblohy, tak nic nedává smysl. Svět nemá řád, to my ho tam vkládáme. Pokud se máme zbavit všech našich iluzí, abychom viděli čistě, tak všichni umřeme. Jako vytrhávat některé své svaly s tím, že jen překážejí, jako ztrácet váhu, aby nás netížila, nedívat se protože to bolí. Nic tím nezměníme. Svět existuje nezávazně na mně. Bohužel. Když zavřu oči, pořád plyne. Nehýbeme světem, svět hýbe námi. Až ztratím své iluze, nikdy nesnesu se na něj dívat. Co bych tím získala? Neviděla bych svět bez příkras, viděla bych jen svět bez sebe, bez mého vloženého porozumění. Ničemu bych nerozuměla. Bohužel. Stalo se. Odtrhla jsem se od sebe a ztratila možnost chápat. Svět nedává smysl. Jen my ho hledáme. Konstrukt lidství sobecky hledí na skutečnost. Nikdy se neřídila jeho pravidly. Jsme jako malé děti, které všechno kolem považují za součást sebe. Nikdy jsme nevyrostli. Když jsem získali schopnost ptát se, získali jsem i cestu k hlubší bolesti. Kant má své předzkušenostní formy. Co když je ztratíme po cestě?


Koho utopí

1. června 2014 v 16:09 | Elandorn |  POEZIE
Až se najdeme
.
bude foukat vítr
a sluneční listí
se bude zakusovat do tváří
Vstaneš od svýho prachem pokrytýho
stolu a
a pro mě to bude
jako nikdy dřív
Proč by nebylo?
.
Někdo kdo
se dívá do očí
komu voní umírající listí
kdo
se topí v přívalu
a kdo chápe
že nechápu
kdo rozumí
že cítím všechno
a ničemu nerozumím
.
Jsem jen mrcha která
pohltí všechno, co se k ní
přiblíží
Mořská panna co topí
v proudu a užívá si
jak voda studí
A všechny její patetický zpovědi
jsou jen výkřiky
jen výdechy
Kdo by mě nechtěl
na malou chvíli
sevřít v dlani
a pak pustit?
.
Život s ní je zajímavý
ale člověk se ho přejí
.
A ty co milujeme
za to jak moc nám rozumí
odepřeme
Proč si neubližovat
když to jde
tak snadno?
.
Svět je tak nádherný
hysterie pocitů
a agonie vjemů
Vybuchující ohňostroje
každý den
a vždycky to trochu zabolí
jak explodují
.
Říkám, že jsem hloupá
ty říkáš, že ne
ale stejně mě neposloucháš
Žiju v iluzi
která mě trochu trhá
na kousky
ale nemůžu si pomoct
.
Být šťastný je
jako rozednění
které pak po celý den
jen zhasíná
.
Pojď utopím tě
jen utopím
bude to vzrušující
tebe to rozptýlí
a mě na chvíli utišší
Bolí mě prsty z bolesti srdce
ale začínám
to snášet
.
Když mi není dobře
křičím do vody
Proč je tolik slané vody v moři?
Mořské panny v noci pláčou
za každého
koho utopí


Howard Pyle (1910)


Tak krásná, že je skoro nutná ke čtení...