Prosinec 2014

My bad

28. prosince 2014 v 1:19 | Elandorn |  POEZIE
A všechny ty ulice
co jsi minul
a co v tvojí duši vyvanuly
shořely, zhroutily se, propadly
nejvyšší sázce
jako všechny nedokouřený cigarety,
TAK JÁ v nich pořád vězím
uvnitř rozpuštěná
my bad
.
Čekám,
čekám bláhově
že tě v nich minu
že jimi třeba jednou
projdeš
z práce do bytu, z bytu na vlak, z vlaku do oblak
jak jsem hloupá
dávno už padly
za posledního šachového krále
.
v Praze je tolik lidí
do kterých můžu vrazit
a vyrazït jim dech
a vůni z těl
A ve světě je tolik chvil
kdy ty jdeš tímhle nárožím do práce
a já jdu tímhle nárožím do školy
zvoní telefonní budky
jako tramvaje
rve to uši
nejsi v ní ani tam ani ve mně
takže jo,
ty ulice se někam poděly
shořely, zhroutily se, propadly
nejvyšší sázce
jako všechny nedokouřený cigarety
my bad
.
A všechny ty společný ulice, nároží, tramvaje, cesty
jenže ty už v nich
nejsi
a ony se pomalu drolí
do krmení pro racky
a ty jsi vypadl z rovnice
tvoje oči se rozpustily
v řece pod jezem
a propletly se do vlasů jiných krásek
.
Takže se snažím dál už nepředstírat,
že do tebe každou chvíli
vrazím
usměju se a řeknu, jaká je to náhoda
(v hlavě tisíckrát obehraná)
nevidím tramvaje, v kterých
mizíš a kavárny
odkud jsi zrovna odešel
probíhá tam rekonstrukce a ze zdí
padá omítka
chce se mi z toho kašlat
a trochu zvracet
co naděláš
my bad
.
A už dál nepředstírám,
že mi nechybíš,
chybíš mi strašně
o to víc,
když už tě nezajímám
sorry kámo,
my bad