My bad

28. prosince 2014 v 1:19 | Elandorn |  POEZIE
A všechny ty ulice
co jsi minul
a co v tvojí duši vyvanuly
shořely, zhroutily se, propadly
nejvyšší sázce
jako všechny nedokouřený cigarety,
TAK JÁ v nich pořád vězím
uvnitř rozpuštěná
my bad
.
Čekám,
čekám bláhově
že tě v nich minu
že jimi třeba jednou
projdeš
z práce do bytu, z bytu na vlak, z vlaku do oblak
jak jsem hloupá
dávno už padly
za posledního šachového krále
.
v Praze je tolik lidí
do kterých můžu vrazit
a vyrazït jim dech
a vůni z těl
A ve světě je tolik chvil
kdy ty jdeš tímhle nárožím do práce
a já jdu tímhle nárožím do školy
zvoní telefonní budky
jako tramvaje
rve to uši
nejsi v ní ani tam ani ve mně
takže jo,
ty ulice se někam poděly
shořely, zhroutily se, propadly
nejvyšší sázce
jako všechny nedokouřený cigarety
my bad
.
A všechny ty společný ulice, nároží, tramvaje, cesty
jenže ty už v nich
nejsi
a ony se pomalu drolí
do krmení pro racky
a ty jsi vypadl z rovnice
tvoje oči se rozpustily
v řece pod jezem
a propletly se do vlasů jiných krásek
.
Takže se snažím dál už nepředstírat,
že do tebe každou chvíli
vrazím
usměju se a řeknu, jaká je to náhoda
(v hlavě tisíckrát obehraná)
nevidím tramvaje, v kterých
mizíš a kavárny
odkud jsi zrovna odešel
probíhá tam rekonstrukce a ze zdí
padá omítka
chce se mi z toho kašlat
a trochu zvracet
co naděláš
my bad
.
A už dál nepředstírám,
že mi nechybíš,
chybíš mi strašně
o to víc,
když už tě nezajímám
sorry kámo,
my bad

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama