Leden 2015

Knoflíkové války

30. ledna 2015 v 12:18 | Elandor |  POEZIE
A všichni míříme
do továren
na lidský štěstí,
na vyhaslý počitky,
na zabedněný obzory
a hluchá rána
.
A z tvých řas
odkapává uhelný prach
moje město
se koupe v mlze
A ty tu nejsi.
.
A když Tě potkám
vše je jiné…
Život, zdá se, získá cenu
ale nikam nevede
.
A chtěla bych Ti toho
tolik říct
ale nejde to vyslovit
snad předat…
pod kůží rozdrolené
.
Třeba to, jak se všichni pachtíme
a celý život bojujeme
v knoflíkových válkách
Vlastně jsme nikdy
nevyrostli.
.
A to, jak jsem prázdná.
.
A to nevyřčené ticho
vězí někde mezi Námi
Když budu opatrně našlapovat
odnesu si tvůj pohled ve vlasech
Chtěla bych ho vdechnout
Život je zaprášenej
jak pořád dokola děláme stále
to samý
Ráno se probouzíme a postupně
zaplňujeme
pobledlé ulice
a stále dokola
narážíme hlavou do zdí
a do světel pouličních lamp
Nikdy nám to nedojde
.
Ty nejsi tady…
Já nejsem tam.
.
A NEJSEM ani tady.

Vrcholy měst

14. ledna 2015 v 11:35 | Elandorn |  POEZIE
Život, zdá se, mě zpomaluje
lepí se mi na paty
potápí mě pod oceán
hledá příčiny
a pak se mi vysmívá,
když běží pět stop přede mnou
.
Všichni jsme unavení
co na tom
Obzory ve městech
nejsou vidět
tak kudy mám chodit
do práce?
.
Schody se naklání a padají
a vedou už jen vzhůru dolů
A ležet v písku u břehu
už taky není ono
protože na vás všichni civějí
.
Ale co na tom sejde
vysvlečte se!
Stejně vám zbudou
všechny vaše přetvářky
a pod nimi rány
to je dostatek vrstev
pro nedostatek faux pas…
.
A ráno zase budeme
dláždit ulice každodennosti
a zírat na oblohu
Kdybyste opustili svět
nezměníte nic než
rezignaci
.
Postavili jsme města
ale neumíme v nich žít
nějak nás přerostly...



  1. Edvard Munch

Bazary, holubí pověrčivost a sníh

11. ledna 2015 v 15:54 | Elandorn |  POEZIE
Za oknem sněží
lidé vypadávají z oken
do pohádek o Sněhurkách, vlcích, trpaslících a jiných kráskách
Přemýšlím o tom,
co jsme spolu všechno prodýchali a promlčeli
a o té dálce
co jsme promarnili
podpálil a zadupali
.
Moje obloha je šedivá a hnusná
je zybtečný o ní usilovat
není se o co dělit
Přízraky z uhelnýho kouřese vžíraj
pod kůži My tu nemáme racky
my tu máme jen ticho, sněhové vločky a hlad
Čekáme až se z metropole odrolí
trochu zlatého nátěru na naše štětce
ale je to skorem zbytečné…
.
A všechny ty pitomce
které jsem potkala na ulicích
a všechny ty hloupý starosti
stesky, doteky a úsměvy
doma v hrnci vyvařím
dokud se nebudou blýskat
Pak je odnesu do bazaru
jako odložené lásky
ať si zreznou
někde jinde
na jiných poličkách a v jiných vitrínách.