Ztracení cizinci

17. února 2015 v 22:59 | Elandor |  POEZIE
Oba máme krajiny uvnitř duše.
Oba vězíme někde mezi
realitami.
Oba jsme doživotní cizinci
zvráceným způsobem
užívající si cestu
a ztracení.

Jednou se potkáme
pod rozkvetlými stromy,
láska je podivná věc
prchá na polámaných křídlech
a že se vám rozpustila na jazyku
zjístíte až v době,
co zase zmizí.

Oba máme nad hlavami hvězdy.
Oba nevíme co sami
se sebou, co se světem.
Na jeho prahu se točíme dokola
otálíme
koušeme se do rtů...
Proč jsme sem přišli?

Pořád jsem asi pokrytec
když si myslím, že se o mně
zajímáš
Ty okamžiky už propadly
jako letenky na ostrovy
ale pořád se schovávám
ve vyhaslých pramenech
pořád tě vidím před očima
Kam si šel?

Schováváš se taky?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama