Červen 2015

V prvních řadách

24. června 2015 v 11:11 | Elandorn |  Básně v próze
Svět je pokrytý rzí a tichem, trochu to škrábe, když našlapuješ. Trochu skřípe a trochu bolí. Kam nás to odnese? Až se vrátí vrány a my půjdeme, z prvních řad dál do oblak. A kdo to pojmenoval "oblaka" v první řadě?
A všechny ty moje výkřiky do tmy, pohltí šedivé okenní tabulky, za kterými není poznat, kde končí obloha a kde začíná zem. A kdo ji pojmenoval "zem" v první řadě?
A všechny ty Rimbaudovské zpovědi...Které pak společně spálíme v krbu, protože nás nikdo neposlouchá... Daň za to, že nevěříme v takového Boha jako ti druzí. Kdo ho pojmenoval "Bůh" v první řadě? Náš "osobní Bůh" nás nezpovídá, jenom čeká.
Čeká až se vrátíme z dlouhé procházky zpátky domů.
Kdo to pojmenoval "domov" v první řadě?


Když sleduju svět - Osobní labyrint světa

19. června 2015 v 13:06 | Elandorn |  POEZIE
Když sleduju svět, sleduju Schieleho akty.
Ty bílá, vychrtlá, syfilistická těla…
Šílená!
A moje woolfovské myšlenky v mojí hlavě - otevřené rány, které se nezacelí, protože nikdy… Nikdy nemají konec!
Poslouchám jeden cobainovský výstřel za druhým. Hluk, který už nemohl vydržet,
že jenom přežíváme.
To všechno… To všechno jsou přitom jen monetovské odlesky!
Já a moje červená sukně jsme nerozezatelné
od vlčích máků v pozadí.