Koncert

18. srpna 2015 v 19:19 | Elandor |  POEZIE
Žiju v domě plném zvuků.
Patří k němu malá mezera mezi domy.
Na okně mám mříž, abych se v té mezeře neutopila.
Ptáci tam tlučou křídly o sebe a vzlétají.
Krouží příliš nízko, než aby to znamenalo
něco dobrého.

Někdy sem zabloudí tlukot ztraceného zvonu.
Jsme bezbožná čtvrť,
kostely odešly až za řeku.
Ale kostelním zvonům se někdy stýská.
Však tu nechaly svoje Anděly...

V protějším okně za tou hlubokou mezerou
někdo nesměle osahává černobílou klávesnici.
Opatrné zvuky rozladěného piana mi připomínají dětství.
Usilovné hledání jednotlivých tónů pro mě znamená víc,
než operní árie.
Je tam přece to hledání!

Z okna se mě snaží vytlačit
studený vzduch plný mrtvého deště.
Sedím tam a natahuju roce skrze mříže
abych těch osamělých tónů pochytala do dlaní co nejvíc.

Třeba tam u těch klapek
sedí moje kdysi šestileté zapomenuté já,
které ztratilo pojem o čase,
a proto ho Já pořád tak usilovně hledém.

Třeba když natáhnu ruce ještě víc,
nějaké ozvěny těch zvuků
mi zbydou za nechty.
A já je pak přinesu dovnitř,
jako odložená ptáčata.
Schovám je pod peřinu,
aby prázdnota mého pokoje
aspoň jednou zažila
koncert.
A nebyla pořád tak sama.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama