Srpen 2016

Budoucí chvíle

31. srpna 2016 v 18:55 | Elandor |  POEZIE
Láme mi srdce, že tu nejsi,
je už celý takový rozbitý.
Možná vadnej kus.
Možná mi zbylo u Tebe.
Možná tu ani nebylo.
.
Po tváři mi běhají stíny,
pluju vpřed, tak nějak nikam.
V Praze jsou dlouhy,
tichý noci
co škrabou.
Snad nějak pronikám
do tvých klecí bránící světy
přiblížit se blíž,
snad klesat hloub do tvých bleděmodrých očí.
Máš tam ještě místo?
Neodejdeme spolu?
Za oceán,
pryč,
tam do nikam?
.
Obzor se překlápí a padá.
Pořád nevěřím, že jsem odešla.
Snad pro ty klece
nebo jen z hlouposti,
hledat štěstí na druhých koncích duhy
a zbyly po mně jen nějaké
dlužné seznamy chyb
a prázdné hrnečky,
prázdná rána,
otevřené
prázdné
budouci chvíle.