Budoucí chvíle

31. srpna 2016 v 18:55 | Elandor |  POEZIE
Láme mi srdce, že tu nejsi,
je už celý takový rozbitý.
Možná vadnej kus.
Možná mi zbylo u Tebe.
Možná tu ani nebylo.
.
Po tváři mi běhají stíny,
pluju vpřed, tak nějak nikam.
V Praze jsou dlouhy,
tichý noci
co škrabou.
Snad nějak pronikám
do tvých klecí bránící světy
přiblížit se blíž,
snad klesat hloub do tvých bleděmodrých očí.
Máš tam ještě místo?
Neodejdeme spolu?
Za oceán,
pryč,
tam do nikam?
.
Obzor se překlápí a padá.
Pořád nevěřím, že jsem odešla.
Snad pro ty klece
nebo jen z hlouposti,
hledat štěstí na druhých koncích duhy
a zbyly po mně jen nějaké
dlužné seznamy chyb
a prázdné hrnečky,
prázdná rána,
otevřené
prázdné
budouci chvíle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | Web | 1. září 2016 v 15:34 | Reagovat

To jsou krásný verše..nejsou moc veselý, ale nádherný*******

2 Sára H. Sára H. | 21. října 2016 v 18:02 | Reagovat

Tak nádherné, vážně...
Tvůj blog jsem objevila teprve před týdnem, díky "Nebýt tu zkažená..." a Václava Hraběte jsem si díky tobě zamilovala. Myslím že sem budu chodit mnohem mnohem častěji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama