Prosinec 2016

Bonsai

30. prosince 2016 v 11:14 | El. |  POEZIE
Pořád máš černý kruhy pod očima,
pořád čekáš až se bílá tma z Tebe
položí na celou krajinu
a tvoje tichá hladina začne konečně tlouct
podle norem.
Tvoje prsty pořád osahávají nepatřičnou skutečnost,
tvoje hlava žije daleko a osaměle,
je mi jedno,
kde jsi byl.
Mojí neudržované neukázněné bonsai za oknem
znovu narostly spadané listy,
podle fénixovského řádu
jsem se znova narodila.


Kompozice

7. prosince 2016 v 11:53 | Elandor |  POEZIE

Schovaná v bílé tiché kompozici
pustině, kde se zvuk nemá kde odrazit
ve smyčce, slepém korytu
v jevu, který se nemá na čem projevit.
Jako prázdná nota v Tvojí dlani
křičím bez ozvěny
bez dostatečné dynamiky
bez jakéhokoli možného účinku
bez Tebe
beznadějně bezesná
beznadějně osamocená
beznadějně poztrácená
ve chvílích, kterých už jsi nechtěl být součástí
světě, který není sdělitelný
zamotaná ve svých myšlenkových mapách
s rozbitými kontexty
bez zadané trasy, jako vždy,
jen vše krouživě obcházím.
Možná čekám,
že
do Tebe vrazím.