Leden 2017

Šeptem

16. ledna 2017 v 12:51 | Elandor |  POEZIE
Smutek se navrací
táhlým obloukem
jak tramvaje na konečné.
.
Šeptej!
Ať nevyzradíš, všechny ty tajemství
noční Prahy.
Šeptej...
.
Smutek se vrací
táhlým obloukem.
Ozvěny tvejch kroků
mizí prázdnou ulicí.
Šeptej.
.
Vyhasínající nebe
se všemi svými hvězdami,
noty obehraný
a nohy bolavý
sečtu a schovám
do skrýší na stráních,
do rohů pokojů.
Šeptej...
.
Smutek se vrací táhlým obloukem,
všechno, co mi tu zbylo
z Tebe
jemně dře zápěstí
a studí v dlaních.
.
Už by Tě nikdo nikdy nenašel.
Odjel si s posledním vlakem.
Zůstal si tam na sedadle
světlem sedřenej,
v očích vyhasínající moje oči,
který jsou v těch tvých zapomenutý.
A proto
Tě nemůže nikdy nikdo nikde...
Já Tě nemůžu nikde
už nikdy...
Šeptám.
Šeptám...