Jenom Já

26. dubna 2017 v 17:46 | Elandor |  Básně v próze

A všechno kolem mě se do mě vsakuje jako do obrovské černé díry. Každý detail, stín, počitek a smutek do mě padá a ukládá se někam pár centimetrů pod hrudní koš. Hvězdy střemhlav kloužou po obzoru, mosty se kloní a klenou a obloha je nakřivo a tvoří velkou výlevku do mojí hlavy, kde se všechno točí a točí. Tramvaje mají konečnou tam ve mně, stíny a světla se skládají přes mojí sítnici jak přes síto a pohledy a nářky rezonují,bolestivě, o moje napnutá svalová vlákna... Kořeny stromů drásají moji kůži. Zrnka prachu mě přiléhavě, škrábavě oblékají. Mám na ramenou mosty do prázdná, do ticha. Rozdírám rány, abych byla vidoucí. Ale někdy bych se chtěla zabavit toho všeho. A být prostě a jenom Já. Tichá, klidná, čirá, neúzkostná... Prostě a jenom Já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama