Přestupy

26. dubna 2017 v 18:15 | Ela. |  POEZIE
Trochu mi chybí,
ta představa Tebe,
která mě už omrzela.
Potichu našlapuješ v mojí hlavě,
aby to "jako bylo nenápadný"!
Ale úplně mě to drásá,
jak je to nepatřičný…
Nakonec si člověk
stejně zbyde.
Ať se snažíš, jak se snažíš,
ze svý kůže prostě nevyskočíš.
.
Přeplněný Náplavky, betonový stěny
a zem
a vlhký místa
u Tebe, v Tobě…
Užít si, zažít, prožít
a odejít.
.
Pocit, že se tak nějak všechno
vyčerpá, zkornatí, omrzí…
To, že jsi ve mně,
to, že já vězím - zaseklá - v Praze,
to, že nejsme ani jeden schopni
to opustit! Přestat,
prostě odejít,
z vnitřku ven,
nějak SKRZ,
to je fuk…
.
Jsi taky někde - zaseklý - mezi sebou
a někým cizím,
mezi záclonami a oponou…
Nežereš, snad Ti ty vyčnělé kosti
přidají na výrazu,
a taky na tom,
že už mě necheš,
protože prostě nemáš chuť…
Sorry, holka!
.
Ale on se svět z toho nezblázní,
milý, drahý, plný vypůjčených tváří,
která šla dolů jako první?
Máš ještě tu svoji?
.
Jo, já jsem taky vychrtlejší,
než by bylo zdrávo,
oba se tak nějak svlíkáme na veřejnosti
a děláme, že nás to baví…
Ale on člověk tak nějak zprůhlední…
.
A zase si člověk
nějak zbyde.
.

Ony ty přestupy
jsou těžký,
když neumíte slejzat z těch blbejch schůdků
a vždycky skončíte
bradou napřed...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 27. dubna 2017 v 7:34 | Reagovat

Skvělá báseň, a to poezii nemusím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama